ABA - Aplikovaná Behaviorální Analýza

U dětí s PAS je po mnoho let prokázaný efekt terapeutických přístupů založených na vědní disciplíně, která se specializuje na analýzu chování. Na základě popisu chování vyhodnocuje především jeho funkci. To znamená, že vyhodnocuje, za jakým účelem se pacient/klient rozhodne zapojit konkrétní strategii chování: zda z důvodu úniku, upoutání pozornosti nebo z důvodu autostimulací. Na tomto základě hledá analytik způsob, jak nežádoucí chování nezpevnit, jak dosáhnout naopak jeho vyhasínání.

Postupů ABA využíváme v individuální terapii, v přístupech klinické logopedie, ale i ve skupinové práci.

Postupů ABA využívají především terapeuti v přímé práci s dítětem. U dětí, které mají dovednosti dobře nacvičené se zaměřujeme na generalizaci do dalších prostředí, především do školy a rodiny. Jsme si nicméně vědomi, že pro primární pečovatele, tedy obvykle rodiče, mohou být přístupy ABA v jistých situacích obtížné (sourozenci, zaměstnání a běžná operativa matky v domácnosti). Proto v takových případech doporučujeme častěji přístupy úspěšné komunikace z metodiky VTI - videotrénink pozitivních interakcí nebo TEACCH programu. Tyto postupy jsou individualizované s ohledem na úroveň dítěte i situaci rodiny.

Velmi dobře ABA metody fungují v předškolních i školních zařízeních, jejich implementaci zcela podporujeme a vidíme jako velmi potřebnou pro děti s PAS.

Využíváme sběr dat dle doporučení ABA, jejich vyhodnocování a v návaznosti plánování terapií.

Následující graf (graf 1) vyjadřuje míru zlepšení měřeného problémového chování jednotlivých dětí v procentech. Pro každé z osmi dětí (osa x), u kterých bylo měřeno stejné chování v průběhu 24 terapií, je modrým sloupcem vyjádřeno procentuální zlepšení měřeného chování 1 a červeným sloupcem chování 2.

Graf 1

V průměru došlo ke zlepšení měřeného problémového chování o 70,5 % za 24 terapií.

Z důvodu nevyhovující skladby dětí ve stávající skupině (malá příležitost dalšího rozvoje sociálních kontaktů a komunikace) byly dvě ze sledovaných dětí (B a I) v polovině projektu přeřazeny do jiné terapeutické skupiny. Tím došlo i ke změně měřeného problémového chování. U dítěte I došlo v první polovině projektu k velmi výraznému zlepšení, měřené problémové chování (CH1 a CH2) se již téměř nevyskytovalo. Dítě B naopak hledalo různé únikové strategie, kterými se snažilo unikat z řízených činností. Objevilo se velmi problematické únikové chování (křik a vzdor - CH4, smích a stereotypní "samomluva" - CH3). U těchto dětí je proto měřené chování jiné v první a druhé polovině projektu (graf č. 2).