Krátké příběhy rodin, kam vstoupil autismus

PŘÍBĚH CHLAPCE S DĚTSKÝM AUTISMEM: Dvoučlenná rodina: matka s dítětem, se často objevuje mezi našimi klienty. Život nemají vzhledem k absenci druhého z rodičů jednoduchý a přidá-li se u dítěte PAS, zátěž je obrovská.

V uvedeném příběhu, kdy budeme chlapci říkat třeba Jeník, se jedná právě o tuto situaci...

Silná negativní reakce dítěte na jakýkoli pokyn

Souhrn:

Příběh vypadá jako typický pro projevy dítěte s PAS... Přesto úpornost v chování Jeníka dalece přesahovala běžné projevy poruchy. Problémové chování spočívající prakticky v nemožnosti matky se věnovat čemukoli jinému, vyjít s Jeníkem ven z domu nebo ho svěřit alespoň na krátkou dobu např. do mateřské školy. S tím samozřejmě souvisí stres matky, která pochybuje o své rodičovské kompetenci a schopnosti vychovávat dítě, přičemž její pochybnosti jsou významně přiživovány okolím. V takovéto situaci je často potřeba vyhledat terapeuta-tedy osobu, která si zachovává nadhled a emoční odstup v situacích náročného chování.

V době, kdy jsme Jeníka poznali, mu bylo 3,9 let a vážil 36 kg. Nemluvil, nereagoval na jméno, nejevil zájem o vrstevníky ani o hračky a aktivity, které děti v tomto věku vyhledávají. Tou dobou je maminka se synem doma. Pobyt ve školce není možný, protože Jeník při sebemenším náznaku cizí vůle nebo pokynu ze strany okolí reaguje silně negativně (pláč, křik, vztekání). Přijímá pouze matku, avšak ani tu neposlouchá a dělá si, co chce. Pro jeho maminku je stále obtížnější zvládnout každodenní povinnosti nebo se synem někam dojít. Doma stále běhá, skáče, staví se na hlavu a "škodí" (rozhazuje věci, vše vysypává nebo hromadí), proto potřebuje být neustále pod dohledem. Jeho křik neustává ani venku, pohádky nesleduje, zabavit se neumí...

Průběh intervence:

Jeník začal pravidelně 1xtýdně 45minut docházet na terapii. Po prvních čtyřech terapiích, kdy veškeré reakce byly pouze negativní a velmi vzdorovité, se začal pomalu uklidňovat a reagovat na předtočené úkoly na videu, které postupně s velkou fyzickou dopomocí začal plnit. Dokázal se již posadit na židli bez maminky, a pokud byly úkoly krátké a jednoduché, tak je dokázal i plnit.

Po čtyřech měsících intervence se začal vracet původní vzdor, utíkání se s křikem k mamince, vztek z přidělovaných úkolů atd.

Začali jsme proto s Jeníkem pracovat bez přítomnosti maminky. Práce probíhala i během krátkých procházek, které měl rád. V případě práce u stolu byl nutný druhý terapeut, který zajišťoval setrvání na židli. Chování se postupně uklidňovalo, po dvou měsících zvládl již pracovat sám, začal se objevovat oční kontakt a jeho radost.

Po dalším měsíci byla přizvána k terapiím opět maminka. Na tento krok reagoval pozitivně.

Po osmi měsících od začátku intervence začal Jeník při pokračující individuální terapii docházet i do skupiny intenzivní terapie, a to na 3 hodiny jednou týdně.

Zpočátku nebyl schopen vůbec pobytu ve skupině dětí a opět se u něj projevilo velmi vzdorovité chování. Terapie se tedy omezila na posilování žádoucího chování - ticho - a navázání kladného a důvěřivého vztahu s terapeutem. Po třech měsících se dokázal Jeník radovat ze společné aktivity s terapeutem a začal zvládat přítomnost dalších dětí.

Po necelém půl roce kombinované práce formou intenzivní tříhodinové a individuální hodinové terapie, což představovalo 5 h týdně, přicházel Jeník do terapie pozitivně naladěn, sdílel radost, byl schopen střídat individuální aktivity se společnými aktivitami ve skupině 4 dětí a měl radost z učení.

Po dvou letech práce, tj. ve věku 5,5 let byl Jeník přijat do mateřské školy. Docházku zvládal již bez problémů a cíl terapie-zlepšení adaptabilního chování-byl splněn.

Po úspěšném nástupu do MŠ byla terapie v CTA po domluvě ukončena.

Závěr:

Prvořadým terapeutickým cílem nebylo v tomto případě zlepšení kognitivních schopností nebo rozvoj předškolních dovedností, plán byl zaměřen na dovednosti základní, potřebné ke zlepšení adaptabilního chování: reakce na jméno, poslouchání pokynů, zvládání změn, jednoduchá hra a domácí práce, alternativní komunikace v kombinaci znaků a obrázků...

Díky terapii zvládl Jeník pobyt ve školce již bez pláče, naučené dovednosti byly generalizovány do domácího prostředí metodou VTI (Videotrénink interakcí), kdy videotrenér dojížděl do rodiny.

Rozhodujícím faktorem úspěchu terapie byla aktivní účast rodiny, v tomto případě maminky, která aktivně spolupracovala a plnila pravidelně zadávané úkoly.

Je potřeba zdůraznit, že každé dítě je jiné, a proto každý terapeutický plán musí odpovídat úrovni schopností dítěte a zohledňovat situaci rodiny. A ani cíle nemohou být u všech dětí stejné...